Encefalitozoonóza je vážné infekční onemocnění králíků, které způsouje jednobuněčná intracelulární parazitární mikrosporídie Encefalitozoon cuniculi. Jedná se bohužel o velmi časté onemocnění, vůči kterému má protilátky téměř polovina populace králíků. Toto onemocnění se neprojevuje pouze neurologickými poruchami, ale může se projevit jeho oční nebo ledvinová forma, případně může probíhat latentně bez zjevných klinických potíží.
Klinické příznaky nastupují podle postižení orgánové soustavy, není vyloučena ani jejich kombinace:
- neurologická forma – vestibulární syndrom – nystagmus, ataxie, zpomalené reakce, náklon hlavy, poruchy rovnováhy, rotace, paréza končetin
- oční forma – katarakta, uveitis
- postižení ledvin – inkontinence, zánět až selhání ledvin, zvýšená produkce moči a zvýšený příjem tekutin, tzv. PU/PD syndrom
Přenos infekce probíhá nejčastěji perorálně (pozřením), případně vdechnutím velmi odolných spór z prostředí. Pokud máte doma aktivně infekčního králíka – vylučujícího spory, dbejte na zvýšenou zoohygienu! Po vniknutí spor do organizmu se parazit rychle pomnožuje vevnitř buněk. Infikované buňky praskají a tím spory napadají další a další buňky včetně bílých krvinek, díky kterým dochází ke generalizaci infekce. V orgánech, zejména v mozku a ledvinách se tvoří granulomy.
Parazit se šíří do prostředí prostřednictvím moči infikovaného jedince až 3 měsíce po prodělání infekce!
Diagnostika je založena na odběru vzorků krve a serologické vyšetření na přítomnost a výšku titrů IgG a IgM protilátek. Vysoký titr IgM protilátek znamená aktivní infekci, zatímco IgG protilátky značí infekci již proběhlou. Rovněž je důležité vyloučení dalších patologických stavů postihující ledviny, oční čočku a rovnovážné ústrojí.
První pomoc závisí na klinických projevech. Při náhlém výskytu klinických příznaků vyhledejte veterinárního lékaře specializující se na onemocnění králíků. Apatie, zástava příjmu potravy a zástava defekace je u králíků a dalších herbivorních drobných savců velmi vážným stavem.
Terapií volby je perorální podávání benzimidazolů po dobu minimálně 21 dní. Dále dle dalších klinických potíží – symptomatická a podpůrná terapie.